Pozvánka do kina
Pozorně si přečtěte následující věty:
„Mám chuť jít do kina. Nešla bys se mnou?“
„Mám chuť jít do kina. Chceš mi udělat radost, viď? Že půjdeš se mnou?“
„Mám chuť jít do kina. No ale ty se mnou stejně nepůjdeš, viď? To se mi děje často. Nebo půjdeš?“
Vnímáte mezi jednotlivými větami nějaký rozdíl? Všechny tři příklady směřují k tomu, aby si tazatel našel doprovod do kina. Pokaždé se ale ptá trochu jinak, že? Zkuste se teď vžít se do role toho, kdo je tázán. Přečtěte si věty ještě jednou a řekněte si, co u každé otázky cítíte. Můžete si to i zapsat.
Férovka
Co s vámi udělala první modelová věta? Předpokládám, že nic zvláštního. Když se mě někdo takhle zeptá, jasně vím, co ode mě chce. Říká mi to srozumitelně a na rovinu. Mám možnost říct ano i ne. V ideálním případě se při mém „ne“ tazatel neurazí ani mě nezačne mazaně přemlouvat. Je to taková „férovka“.
Roztomilost sama
Druhá věta už má zajímavý podtext, takový drobný pocitový „ocásek“. Tazatel je vlastně milý, dokonce nám nabízí, že mu můžeme udělat radost. Ale nám se zdá, že na nás něco divného hraje. Že se snaží omotat si nás kolem prstu nebo něco podobného. Ale je těžké odmítnout, když je tak roztomilý. Musíme prostě vyhovět, když nás tak hezky prosí…
Viníkem už dopředu
Jak na vás působila třetí věta? Chce se vám s tazatelem do kina? Může to být půl napůl. Na jednu stranu se vám možná moc nechce. Tazatel vás, ještě než jste stačili zareagovat, označí za někoho, kdo stejně nevyhoví a do kina nepůjde. To vás může i trochu naštvat. Na druhou stranu vám může být tazatele líto, protože se mu často stává, že dostane košem. Takže byste s ním docela i šli, aby třeba nebyl smutný. Také v tomto případě je těžké odmítnout. Obzvlášť, když je tazatel takový chudáček a vy nechcete být ti zlí…
Vnímejte své pocity
O co u Roztomilouše a Chudáčka jde? Proč se necítíme při položení dotazu úplně dobře? Protože tazatel použil manipulaci. Sice drobnou, dost možná nevědomou, ale přesto nefér. Jsme citliví na to, když od nás chce někdo získat něco trikem, ne úplně čestně a ne na rovinu.
V běžné komunikaci to ale často přehlédneme. Takové roztomilé slečně přeci rádi vyhovíme. Roztomilost je ještě snesitelná forma manipulace. Když je to jednou nebo občas, může to být i příjemné. Problémem se může stát častější nebo pravidelné využívání naší ochoty pomocí lichotek a cukrování. Důrazně to poznáme, když odmítneme. To se roztomilost rozpustí jako mávnutím proutku a příjemné pocity jsou fuč…
Více si o jednotlivých typech a projevech manipulace povíme v dalších článcích. Pro teď si pamatujte, že je dobré poslouchat svůj „divný pocit“. Zpozorněte, když cítíte vnitřní rozpor, již zmíněné „ano i ne“ (např. je mi ho líto, ale zároveň se mi zdá, že mě uráží). Můžete být pod tlakem manipulace. Nezapomínejte, že máte právo odmítnout, i když vás protějšek přesvědčuje o opaku. Nenechte se manipulovat, obzvlášť když se to děje často nebo dlouhodobě.
Naším cílem je fungovat ve férových vztazích, kde se komunikuje na rovinu, laskavě a vstřícně. Prvním krokem k tomuto stavu je navázání takové komunikace se sebou samým. Takže až se vám třeba něco nepovede, laskavě si řekněte, že je to dobré, že se nic strašného nestalo. A tak pořád dál a furt. Hodně štěstí!