Mám moc ráda pažitku. Když ji mám doma, jako bych měla malé jaro v květináči, takové „jaříčko“. Pažitka je krásně aromatická, zelená, lahodí oku i chuti. I když se zdá, že nepotřebuje žádnou speciální péči, už několikrát mi po pár dnech uvadla a zašla. Postupně jsem se ale naučila, jak pažitku pěstovat, a v posledních letech docela „drží“ a zpříjemňuje nám pokrmy výrazně déle než jen pár dní.
Když pěstuji, třeba pažitku, provozuji „systematickou podporu a zajišťování růstu“ (jak pravil Wikislovník u hesla „pěstování“). Krásná definice. Taková laskavá. Musím říct, že by se mi asi moc líbilo, kdyby si mě někdo pěstoval a zajišťoval mi systematickou podporu a růst. Byla bych hýčkaná, ten někdo by sledoval, jestli mi nic nechybí a jestli prospívám. Jestli rostu. Osobně bych nejraději rostla duševně a duchovně.
Tento ideální stav by narušovalo jen riziko, že mě můj pěstitel z jakéhokoliv důvodu přestane podporovat a zajišťovat můj růst. To bych asi za nějaký čas uvadla a zašla… Hm, to už tak idylicky nevypadá… Kazí to ta závislost na pěstiteli a na jeho odhodlání o mě zodpovědně a láskyplně pečovat.
Naštěstí ale existuje varianta, která se zdá být bezpečnější. Že se budu pěstovat sama. Že si budu dopřávat systematickou podporu a zajišťovat vlastní růst. Že se budu kultivovat (což je synonymem slova pěstovat). A také o sebe pečovat.
Jakmile se stanu vášnivým pěstitelem sebe sama, mám vyhráno. Když jsem schopná poskytnout si všechny zmíněné věci (péči, podporu, motivaci k růstu), ukazuji, že si sebe vážím, ctím se. Úcta k pěstovanému, v sebepěstování sebeúcta, je jedním z nejlepších hnojiv, jaké pěstitel může používat.
I já jsem si asi musela začít své jaříčkové pažitky vážit, abych si našla způsob, jak o ni dobře pečovat. Musela jsem jí začít věnovat pozornost a systematickou podporu. Systematickou! Pár dní polevím, a z pažitky je zase už jen suchá chuděrka bez barvy a života.
Stejné je to s námi. Když sami sobě s úctou, kterou si rozhodně zasloužíme, věnujeme pozornost a opravdový zájem, rosteme a prospíváme. Dokážeme si pak dopřát to, co skutečně potřebujeme k tomu, abychom byli plní života a barev.
Takže – blíží se jaro. Nachystejte si hnojivo (sebeúctu) a začněte se pěstovat. Dopřávejte si systematickou podporu plnými doušky a zajišťujte svůj růst. Pořád a furt. Ať neuschnete.